Beseda s pamětníkem holocaustu
Besedu vedl svým poutavým slovem pan ing. Jiří Schreiber z Pardubic, pocházející z Lipníku nad Bečvou / okr. Přerov/. Seznámil žáky s pohnutým osudem svého mládí. Vyprávěl tragický úsek svého života, který začal postupně se zesilující perzekucí židovského obyvatelstva v době okupace naší země. Popisoval několikatýdenní život v terezínském ghettu, který nazval naprostým rájem v přirovnání k tomu, co jej čekalo v koncentračním táboře Osvětim.... Během naštěstí krátkého pobytu v Osvětimi se rozhodl i se svým otcem podstoupit riziko a oba se přihlásili jako mechanici do skupiny, která měla jet posílit zbrojní výrobu prací v koncentračním táboře Meuselwitz / riziko spočívalo v tom, že spousta podobných výběrů různých odborností končívala "sprchováním" v plynové komoře/. Tímto přeřazením do jiného koncentračního tábora / který nebyl vysloveně vyhlazovací / unikli brzké smrti v Osvětimi. V Meuselwitzi pak Jiří se svým otcem těžce pracovali ve zbrojní výrobě / kterou se občas snažili různými triky blokovat/ a přežili zde bombardování spojenců. Vlivem postupující fronty se pak museli všichni vězni evakuovat dále na západ Německa - nejprve krátce vlakem a pak již pěšky - pochodem smrti..... Z pochodu smrti denně ubývalo živých a tak se Jiří a jeho otec rozhodli již pro druhé riziko - útěk. V příhodnou dobu a v příhodném terénu se oběma útěk zdařil. Poněvadž za několik dní již válka skončila, mohli děkovat osudu, že vše přežili. Touto vzpomínkou skončilo vyprávění o pohnutém osudu pamětníka holocaustu, pana ing. Jiřího Schreibera. Závěrem je třeba dodat, že místy vyprávěl se slzami v očích - hlavně v pasážích o své mamince a bratru Petříkovi, kteří skončili v osvětimské plynové komoře.
Po besedě pan ing. J. Schreiber ochotně odpovídal na naše dotazy a také nám ukázal pár zajímavostí, které byly uschovány z námi až nepochopitelné doby - plátěnou Davidovu hvězdu, vězeňský kalendář, střepinu z bombardování, rituální nůž od ruského vězně a pár rodinných fotografií.
/ kliknutím obrázek zvětšíte/