Jdi na obsah Jdi na menu
 


Reakce na besedu s pamětníkem holocaustu

18. 8. 2009

Po účasti na besedě s pamětníkem holocaustu si žáci měli dobrovolně doma zapsat pocity a myšlenky :

 

Při vzpomínkovém vyprávění s pamětníkem holocaustu jsem zažíval pocity smutku a zároveň jsem si přál, aby naši Zemi tyto strašné události nepostihly. / A.B. /

Beseda s panem Jiřím..........na mně zapůsobila hrozně smutně. Ještě pár hodin poté jsem měla hrozně špatnou náladu, nechápu, kde pak vzal tu sílu vystudovat a získat dva tituly. Celý den jsem si musela představovat některé hrůzy, které nám vyprávěl, chtělo se mi z toho brečet. Tento člověk je podle mne velmi pozitivní, já bych  nedokázala o tomhle pořádat besedy. Jsem hrozně ráda, že nám o tom vyprávěl, protože jak sám říkal:"Na tyhle věci by se nikdy nemělo zapomenout".Aby se třeba někdy nestalo,že se dějiny budeme učit podle "Osvětimské lži"./D.S /

Tahle beseda se mi velice líbila, bylo to zajímavé vyslechnout někoho, kdo tuto hrůzu zažil. Takováhle příležitost se jen tak nenaskytne. Bylo to zajímavější, než kdybych to viděl v televizi nebo četl o tom  v knize. / S.B. /

Je špatné, že mu zabili bratra a maminku. Pan Schreiber říkal, že někteří Němci byli hodní. Beseda mě obohatila v tom, že to vyprávěl člověk, který to zažil. Zajímavá byla střepina z bomby, kterou si schoval na památku z místa, kde musel jako vězeň vyrábět děla a pak to tam spojenci bombardovali. / P.S. /

Je to nepopsatelné. Nechápu, jak něco takového může udělat člověk člověku. / Jirka  /

Beseda mě celkem dosta zaujala. Konečně jsem se pořádně dověděla, jak to všechno bylo. Nedokážu si představit, že bych musela zažít to, co pan Schreiber. Muselo to být hrozné, když zjistil, že jeho matka a mladší bratr šli do plynu a vůbec se nedivím, že v jednu chvíli chtěl skočit do vysokého napětí v koncentráku. Ale obdivuji ho, že se z toho nakonec dostal a podařilo se mu utéct a že o tom dokáže tak otevřeně mluvit, i když ty vzpomínky musí být příšerné. / M.T. /

Tato hodina a půl byla velice zajímavá. Přiblížili jsme si všichni, jak byl život v táboře těžký, dověděli jsme se co a jak vše probíhalo. / K. /

Tato beseda mi ukázala, jak byla 2. světová válka příšerná, zejména pro Židy. Při vypravování jsem se uvnitř sebe ptal, jak mohli Němci něco takového udělat, že toho byli schopni.A divil jsem se, že to někteří vydrželi a přežili a že nedivím se, že pak museli opravdu Němce nenávidět. / Š.T. /